“Kam nevstoupila noha pěšáka, tam není dobyto,” říkají naši bigoši – příběh ze srdce Czech Army, Military a Army Training

V dnešním článku vás vezmu na cestu do života vojáků mechanizované pěchoty, známých také jako bigoši, kteří tvoří srdce a duši armády. Představím vám veterány z 71. mechanizovaného praporu, Tomáše Svobodu a Ondřeje Váchu, kteří mají za sebou desítky let služby, řadu zahraničních misí a stovky hodin strávených v bojových vozidlech pěchoty. Přiblížíme si, co znamená být vojákem v této elitní jednotce, jaké jsou těžkosti, radosti, tradice a především – proč právě tito muži a ženy milují svůj bigo life.

Pokud vás zajímá česká armáda, vojenský život a výcvik, tento příběh vás rozhodně zaujme. Připravte se na autentické vyprávění o odvaze, přátelství, tvrdé práci a nezdolné lásce k armádě.

Obsah

• 🎖️ Kdo jsou bigoši a proč jsou srdcem armády?
• 🪖 Big life – jak vypadá život vojáka mechanizované pěchoty?
• 🥫 Bigoš a konzervy – co to vlastně znamená?
• 💪 Dovednosti bigoše: co musí umět každý voják mechanizované pěchoty?
• 🧑‍🤝‍🧑 Kolektiv a týmová práce – proč jsou vztahy mezi bigoši klíčové? 🤝
• ⚔️ Historie a tradice – proč je prapor sibiřský a co znamenají insignie? 🛡️
• 🌍 Mise a jejich vliv na život vojáka – jak zkušenosti z misí formují člověka?
• 🧨 Kontakt s nepřítelem a nebezpečí na misích – jak často se dostávají do bojových situací?
• 💔 Ztráta kamaráda a kolegy na misi – jak se s tím vyrovnat?
• 🛠️ Příprava vojáka a výcvik – jak dlouho trvá stát se plnohodnotným bigošem?
• 👩 Vojáci ženy v mechanizované pěchotě – jaká je jejich role?
• 🔥 Top zážitky a nejtěžší momenty z výcviku a misí – bigoši vzpomínají
• ❓ FAQ – časté otázky o životě a službě bigoše
• 🌟 Závěr – proč bigoši milují svůj život v armádě?
• Další zdroje k poslechu

🎖️ Kdo jsou bigoši a proč jsou srdcem armády?

Bigoši, tedy vojáci pěchoty, jsou základním stavebním kamenem každé armády. Jak říká Tomáš, mechanizovaná pěchota není lehká pěchota, ale je vybavena moderními bojovými vozidly, která jí umožňují přežít a úspěšně plnit úkoly na moderním bojišti. Vojáci sedí v bojovém vozidle pěchoty (BVP), zvaném rovněž "bevko", a po příjezdu na místo vysednou a plní bojové úkoly pěšky – to je jejich základní role.

Ondřej vysvětluje, že mechanizovaná pěchota musí být schopna zvládnout široké spektrum dovedností – od ovládání různých zbraní přes taktiku boje v terénu, zdravotní přípravu, spojení, topografii, až po ochranu proti zbraním hromadného ničení. Navíc se musí umět pohybovat v různých typech prostředí – lese, otevřeném poli i zbořených městech.

“Kam nevstoupila noha pěšáka, tam není dobyto.”

Tato věta vystihuje podstatu jejich mise – pěšák musí fyzicky ovládnout území, protože žádná palba z dálky nemůže nahradit jeho přítomnost.

🪖 Big life – jak vypadá život vojáka mechanizované pěchoty?

Život bigoše není romantický, jak si možná někteří představují. Ondřej a Tomáš popisují, že je to těžká práce, která vyžaduje fyzickou i psychickou odolnost. Často se musí vyrovnávat s nepřízní počasí, blátem, zimou, deštěm a nekomfortními podmínkami v bojových vozidlech, kde je málo místa a často i nedostatečné větrání, což vede k nepříjemnostem jako jsou vyrážky způsobené naftou a potem.

Ondřej popisuje, že vevko (bojové vozidlo pěchoty) je malý prostor, kde sedí posádka tří lidí – velitel, střelec a řidič – a vzadu pak roj pěti až šesti vojáků. Sedí zády k sobě, bez možnosti vidět se navzájem, což komplikuje komunikaci. V nové generaci vozidel CV90 se situace zlepšuje – prostor je větší, sedadla jsou zavěšená, vojáci mají lepší viditelnost a lepší podmínky pro pohyb.

Tomáš a Ondřej také zmínili, že přesuny na vozidlech jsou označovány jako “šetření potu” – jednoduše řečeno, nemusíte se tolik zapotit, protože nejste zrovna v pohybu, ale v BVP je to i tak náročné, protože větrání nefunguje a teplota a vlhkost stoupají.

🥫 Bigoš a konzervy – co to vlastně znamená?

Jedna z ikonických frází, která charakterizuje pěchotu, je „Bygoš polní, vzduchem chlazený, lopatkou poháněný, konzervou živený.“ Tato definice vystihuje základní charakteristiku pěšáka – voják je v terénu, kde se musí spoléhat na své schopnosti, fyzickou sílu a základní vybavení, včetně lopatky, která slouží jako nástroj na kopání zákopů, stavbu přístřešků, ale i sebeobranu nebo lov zvěře v krajním případě.

Ondřej i Tomáš se shodují, že i když jsou konzervy základní součástí stravy v poli, nejsou příliš oblíbené. Zásobování a kvalita potravin se postupem času zlepšují, ale i tak je jídlo často monotónní a někdy zcela nepoživatelné. Vzpomínají na mise, kde kvůli logistickým problémům jedli sladké muffiny celé dny a energetické gely, které byly příliš sladké a nepříjemné.

💪 Dovednosti bigoše: co musí umět každý voják mechanizované pěchoty?

Výcvik bigoše je náročný a komplexní. Ondřej, který je instruktorem výcviku, zdůrazňuje, že každý voják musí dokonale ovládat nejen svou primární zbraň, ale i zbraně celého družstva. Dále musí být zdatný v taktice pohybu pod palbou, zdravotní přípravě, spojení, topografii, ochraně proti zbraním hromadného ničení a rozpoznávání nepřátelských prostředků.

Vojáci se připravují na boj v různých prostředích – od lesa přes otevřená pole až po zbořené město, kde mohou bojovat i ve sklepech. Výcvik je tvrdý, protože bigoši jsou podle Ondřeje „nejhůře placení vojáci za nejtěžší práci“.

🧑‍🤝‍🧑 Kolektiv a týmová práce – proč jsou vztahy mezi bigoši klíčové? 🤝

Vojáci mechanizované pěchoty tvoří pevný kolektiv, který je základem úspěchu i přežití v bojových situacích. Ondřej a Tomáš zdůrazňují, že v družstvu či roji „jeden ručí za druhého“. Když se vojáci dostanou do zákopu a bojují, musí se na sebe spolehnout bez výhrad.

V kasárnách, které vojáci nazývají „šatny“, se řeší vzájemné vztahy a případné konflikty. Závadové charaktery v útvaru nemají šanci dlouho vydržet, protože týmová soudržnost je nezbytná. Šikana a jiné negativní jevy nejsou tolerovány – naopak, jde o paradoxně lidský útvar, kde se s lidmi pracuje a věnuje se jim pozornost.

⚔️ Historie a tradice – proč je prapor sibiřský a co znamenají insignie? 🛡️

71. mechanizovaný prapor je známý jako „sibiřský“ – tento název odkazuje na Československé legie působící v Rusku během první světové války. Legie operovaly na Transsibiřské magistrále a vojáci používali tehdy jiné zbraně a vybavení, například dragonskou šavli a tradiční čepici „poděbradku“.

Současné insignie praporu nesou barvy a symboliku, která spojuje historii s dnešní armádní službou. Žlutá barva představuje dělostřelectvo, červená pěchotu. Tradice jsou živé – prapor slaví výročí založení, pořádá historické ukázky a udržuje historické uniformy, které vojáci s hrdostí nosí. Tato kontinuita je důležitá, protože připomíná odkaz předků, kteří vybojovali nezávislost Československa, a posiluje pocit hrdosti mezi současnými vojáky.

🌍 Mise a jejich vliv na život vojáka – jak zkušenosti z misí formují člověka?

Tomáš byl na čtyřech misích, Ondřej dokonce na sedmi. Oba potvrzují, že zkušenosti z misí jsou transformační – vidět život v zemích, kde přežívání je každodenní výzvou, posiluje vděčnost za to, co máme doma. Mise mění pohled na život, hodnoty i přístup k vojenské službě.

Ondřej popisuje, jak mise formují velitele – odpovědnost za životy lidí, rozhodování pod tlakem, komunikace přes jazykové bariéry a neustálá adaptace na měnící se podmínky. Tyto zkušenosti vytvářejí z vojáků silné a schopné velitele, kteří jsou pak přínosem i pro výcvik nových generací.

Není však jednoduché se vyrovnat s traumatem. Ondřej a Tomáš otevřeně mluví o psychických výzvách, jako je tzv. „zamrznutí“ v kritických situacích, kdy i zkušení vojáci mohou na moment ztratit schopnost reagovat. V takových chvílích je klíčová podpora týmu a kolegů.

🧨 Kontakt s nepřítelem a nebezpečí na misích – jak často se dostávají do bojových situací?

Kontakt s nepřítelem není samozřejmostí, ale v Afghánistánu byl častější. Ondřej odhaduje, že za jednu misi se dostal do kontaktu s nepřítelem i pětkrát. Větší problém pak představovalo nepřetržité ostřelování raketami a minomety, které narušovalo klid a bezpečí základny.

Tomáš popisuje, jaké to je cítit odpálení rakety, slyšet její dopad a okamžitě reagovat. Tyto zážitky zůstávají v paměti na celý život a člověk si uvědomuje, že mnohé situace jsou otázkou náhody a štěstí.

Na základně se vojáci často ukrývali v bunkrech i několik hodin, což bylo psychicky náročné. Humor a vzájemná podpora byly důležitými nástroji zvládání stresu.

💔 Ztráta kamaráda a kolegy na misi – jak se s tím vyrovnat?

V roce 2011 přišel útvar o kolegu Adriana Wernera. Tomáš i Ondřej nebyli na té samé misi, ale ztráta blízkého člověka zasáhla celý útvar. Po takové události není možné zůstat stát – úkol se musí splnit a život pokračuje dál.

Ondřej popisuje, jak se ztráta a smutek řeší v týmu – jeden, dva dny na zpracování, pak návrat k plnění úkolů. Vojáci se snaží zvládat situaci humorem a vzájemnou podporou. Památka padlých je udržována na každoročních pietních akcích a rodiny zůstávají v péči útvaru.

Také zmiňují, že nehody a zranění se mohou stát i při výcviku, ne jen v bojových misích. I takové případy posilují kolektiv a jsou příkladem odvahy a odhodlání.

🛠️ Příprava vojáka a výcvik – jak dlouho trvá stát se plnohodnotným bigošem?

Podle Ondřeje trvá přibližně rok, než se nový voják naučí základní dovednosti a zapadne do kolektivu tak, aby byl spolehlivý a schopný plnit úkoly. Samozřejmě záleží na individuálních schopnostech a charakteru, někdo zapadne rychleji, někdo pomaleji.

Výcvik je intenzivní a zahrnuje nejen fyzickou přípravu, ale i taktiku, střelbu, zdravotní přípravu a další specializace. Důležití jsou také draví velitelé, kteří neustále hledají nové metody, jak výcvik zatraktivnit a zefektivnit.

Vstup do mechanizované pěchoty je ideální pro mladé muže, protože fyzická náročnost je vysoká a tělo se rychleji regeneruje. Nicméně i starší zájemci mohou najít uplatnění v jiných specializacích útvaru, jako jsou opraváři, elektrikáři či spojovací specialisté.

👩 Vojáci ženy v mechanizované pěchotě – jaká je jejich role?

Na útvaru jsou ženy, ale většinou působí v jiných rolích než v bojové pěchotě. Historicky byly celé bojové roje mužské, a to kvůli náročnosti práce, těžkým fyzickým podmínkám a mužskému kolektivu. Přesto některé ženy působí například v štábu, v oblasti spojení nebo jako kuchařky.

Ondřej i Tomáš potvrzují, že ženy jsou v některých oblastech velmi precizní a schopné, často lepší než muži. Nicméně do bojových rolí v roji se ženy příliš nehrnou a není to pro ně doporučováno.

🔥 Top zážitky a nejtěžší momenty z výcviku a misí – bigoši vzpomínají

• 4 hodiny boje se sněhem po pás: Tomáš vzpomíná na průzkum, kdy za dva kilometry cesty mu trvalo čtyři hodiny brodit se vysokým sněhem, což bylo extrémně náročné a frustrující.
• Kolona vozidel v zimě: Ondřej vypráví o zimní jízdě v koloně BVP, kde bylo potřeba perfektně koordinovat rozjezd a jízdu, jinak hrozilo uvíznutí v hlubokém sněhu.
• Raketové útoky a psychický tlak: Vojáci často museli čelit raketovým útokům, které mohly trvat i několik hodin, a zvládání stresu pomocí humoru bylo klíčové.
• “Šetříme krev, šetříme pot”: Vtipné vojenské rčení popisující přesuny na vozidlech, kdy se voják nemusí tolik fyzicky namáhat, ale přesto je to náročné.

❓ FAQ – časté otázky o životě a službě bigoše

Jak dlouho trvá stát se plnohodnotným vojákem mechanizované pěchoty?

Obvykle kolem jednoho roku intenzivního výcviku, kdy se voják naučí základní dovednosti a zapadne do kolektivu. Rychlost závisí na individuálních schopnostech a charakteru.

Mohou ženy sloužit v bojových rolích mechanizované pěchoty?

Historicky jsou bojové roje mužské kvůli fyzické náročnosti a specifikům práce. Ženy působí spíše v jiných specializacích, v bojových rolích je to možné, ale nedoporučuje se.

Jaké jsou největší výzvy ve službě bigoše?

Náročné počasí, fyzická zátěž, monotónní strava (konzervy), psychický tlak z bojových situací a nutnost pevného kolektivu a vzájemné důvěry.

Jaký je rozdíl mezi BVP a novým bojovým vozidlem CV90?

CV90 má lepší ergonomii, větší prostor, zavěšená sedadla a moderní systémy. BVP je stále velmi schopné, ale je poplatné době a má omezení v komfortu a technologii.

Jak se bigoši vyrovnávají se ztrátou kolegy na misi?

Vojáci mají podporu kaplana a psychologa, po ztrátě si dají čas na zpracování, ale úkol musí pokračovat. Udržují památku padlých a podporují rodiny. Humor a týmová soudržnost jsou důležité pro zvládání bolesti.

🌟 Závěr – proč bigoši milují svůj život v armádě?

Ondřej a Tomáš jsou živým důkazem, že život bigoše je náročný, ale zároveň naplňující. Přes mráz, bláto, těžké výcviky a nebezpečí misí je to práce, kterou dělají srdcem. Pro ně je to nejen služba vlasti, ale i životní cesta a rodina. Vztahy, tradice, respekt k historii a vzájemná podpora tvoří základ jejich identity.

Pokud vás láká vojenský život, výzvy a skutečný smysl služby, bigo life je pro vás ta pravá cesta. Jak říkají sami vojáci: “Pojď to zkusit, pokud nejsi závadový charakter, nezapadneš a my z tebe uděláme válečníka.”

Vojáci mechanizované pěchoty jsou skutečnými hrdiny, kteří srdcem i duší brání naši zemi. A jak praví staré přísloví: kam nevstoupila noha pěšáka, tam není dobyto.